Ať vrchol krásy v Alpách vidí jedni
a druzí v bouřné hymně oceánu –
já domácí ctít krásky nepřestanu,
mně líce jejich nikdy nezevšední.
Co vyrovná se tvému majestátu,
ty čarokrásná chodbo?! Ať tvé jméno
má původ kdekoli, – je zaslouženo!
Vždy nádhery jsi plna. Tvému šatu
vše sluší stejně: smaragd listů v létě
i nach a topas jejich za jeseně
i zimy úběl; jako krásné ženě
se kořím ti, mé srdce zbožňuje tě.
Jsi krásná v slunci, i když zahaleno
je nebe mračnem, které bouři chystá;
a tím jsem jist, že přes tvoje se jméno
ti musí podivit i anarchista.