Ach, jaké kraj náš podlehl to změně?!
Snad staly se tu divy,
že, kudy chodím, ptám se udiveně:
Jste vy to, rodné nivy?
Kam jen ty naše písně odletěly,
co pryč je od nás tlačí?
Dřív ozýval se jimi kraj náš celý, –
teď u nás mrtvo – k pláči – –
A přec-li někdy zpívat slyšíš v poli,
až v duši zamrazí tě:
z těch velkoměstských písní srdce bolí,
že zplakal bys jak dítě.