Z kostela jde řada Plzeňanek;
v šatech malebných, jež duhou hrají,
kvetoucím se zvonkům podobají,
které lehký rozkolébal vánek.
Potěší tě půvabnost jich kroje,
nejdéle však stanou zraky tvoje
punčošek těch řadou nad peřestou,
které všude kmitají se cestou.
Myslím, tyto punčošky že mohou
rozehřáti také srdce ledné
a snad hlavu popletly již mnohou;
kámen, kdo se po nich neohlédne!