Paste se, kravičky, paste jen,
nežli se k večeru schýlí den,
nežli se travička pod kosou skloní,
studená rosička než padne do ní,
sova než zahouká po lese, –
paste se, kravičky, paste se!
Já zatím sednu si na mez k vám,
mateří doušky si natrhám,
chrpy a chudobky přiberu k tomu,
uviju věnečky, přinesu domů,
a naše nizounká světnička
jara pak hned bude plničká.
Dříve, než někdo se naděje,
seveřík studený zavěje,
bublavý potůček zastaví v běhu,
do hor i v údolí nanese sněhu,
z chatky nás nepustí celý den – –
Paste se, kravičky, paste jen!