Věk sehnul jemu šíj a zbělil vlasy,
však zvadlá tvář se dosud zarumění
a zrak mu zaplane, když v zanícení
se rozpomíná na vzdálené časy;
kdy do Prahy šel statný jinoch mladý
a stavěl barikády.
Sníh na hlavě, však v srdci plamen hárá.
Ó, byl bych šťasten, kdyby z něho padla
jen aspoň jiskra v ňadra polosvadlá
těch jinochů, již mají srdce stará
a nad svých otců „vlasteneckým bludem“
se zardívají studem!