Nuž, jsi již spokojena, smrti závistivá,
že na zemi se svíjím, červík ušlápnutý,
že na mé choré srdce bolů smečka divá
se vrhla šíleně a spár v ně zatkla krutý?!
Tím netřeba se tobě chlubit, mocná smrti,
že skosila jsi poupě nerozvité ještě;
vždyť bezbranného červa hravě vždycky zdrtí
dech pouhý severu či pádná kapka deště.
Cos’ vykonala dokud, křivda jen a zlo je,
však chceš-li, k dobrému se můžeš vzchopit činu:
sem střelou svojí zaměř, v choré srdce moje!
Buď milosrdna, smrti, dej, ať rázem zhynu! –