Kdo zvyklý hledat život na nádraží,
sem raděj nechoď! Nikdy nenajde tu
ruch překotný, kdy do druha druh vráží,
kdy pije se a jí jen jako v letu,
vlak za vlakem kdy duní, bouří v sluch.
Ne, ten tu není ruch!
Zde ticho jest a klidno; pouze časem
hrst cestujících zabere dva vozy,
stroj plaše hvizdne chraplavým si hlasem,
„vlak“ sebou trhne, krátce zalomozí,
pak odplíží se tiše jako duch,
jen zbude po něm puch.