Na stůl chýlí těžkou hlavu,
žena pláče venku;
poslední dnes prodal krávu –
žide, ještě sklenku!
Darmo veselým se staví,
na stůl tluče pěstí;
svědomí hlas vyčítavý
nijak nelze splésti.
Čelo jeho pitím rudé
pokrylo se stínem;
tuší snad, že za rok bude
žida čeledínem?