Na mezi se zástup malý
– drobotina dětská – válí,
smích a jásot z hrdel zvoní.
Ale náhle jak by do ní
kouzelná se vlila síla,
v klubíčko se mládež svila,
mír a jásot prchly rázem:
hned se vzchopí, hned zas na zem
padají a v pádu mnohý
vysoko své zdvihá nohy,
souseda se za šos chytá,
a již s vlasem se mu splítá
vítězova ruka malá...
Bouře dlouho netrvala,
mír a klid se vrátil brzy;
na tvářičkách ještě slzy,
ale z oček skotačivá
veselosť se opět dívá.
Žehnám vám, vy děti zlaté!
Kéž jen nikdy nepoznáte
sváru, v národů jenž těle
rakovinou věky celé
šíří se, je ničí, tráví...
České děti, buďte zdrávy!