„Být či nebýt?“ Takto Shakespearův děl rek. „Ženit – neženit?“ dnes já dím – Kašpárek. Je s tím přenesmírná potíž tak i tak, hned je lepší to a hned zas naopak.
Slyším s prava hlas: „Kdo mluví o ženění, tomu pod čepicí jistě zdrávo není; ženitbu-li dříve měl kdo za přepych, dnes ji může klásti za smrtelný hřích.
Žena! Krátké slovo, ale mnoho váží. Ještě, má-li tvor ten slušnou apanáži, můžeš k němu svoje zraky pozdvihnout, ale jinak – mírně řečeno – jsi bloud,
na krk takou sobě přítěž uvážeš-li. A přec také ani za zlámanou grešli nestojí ten bídný život mládenecký! Z kalhot by nás mohl vyklepati všecky,
kteří hospodám svůj celý dáme plat; mámeť po obědě nejkrásnější hlad! K mému sluchu nyní s levé strany v ráz větrem donesl se jiný opět hlas:
„Jářku, zaplať Pán Bůh, dobře se mně daří, dokud starostlivá ženuška mně vaří, o nic nestarám se, o peníze pouze, nesmím naříkati, nevím, co je nouze,
mám, co hrdlo ráčí; ale někdy přec lituji, že nejsem dosud mládenec: to když přátelé se sejdou v hospodě a já seděti mám doma při vodě.
Marně po zádech svou žínku poklepávám, nejkrásnější jména nadarmo jí dávám, darmo spínám ruce, klekám na kolena; to už není žena, ale lítá fena,
když si na mne štěkne: ,Doma seď – a dost!‘ Co mně zbývá? Místo piva žluč a zlost polykám a kleče na pytlíku hrachu v duchu říkám si: Ach, jen se nežeň, brachu!“
Nuže, dva jsem tuto různé slyšel hlasy, kterému z nich měl bych za pravdu dát asi? Říká se, že bývá dobrá rada drahá, zde však důvtip můj se příliš nenamáhá,
vždyť ta pravda je tak jasná jako den: Ožeň se, však při tom – zůstaň svoboden!
Cookies on Poetry Cove