Zde odpočinek stejně lahodný je
vám, na něž v žití Štěstěna se smála
a po smrti jimž hrobku dala skála,
i vám, rov z drnu jež a vřesu kryje.
Vás nezištných těch pěvců melodie,
již neznají, co planá lidská chvála,
z jichž písní láska, jenom láska sálá,
v sen konejší a balsám v rány lije.
Snad proto mi ten koutek tak je milý,
že místo vůně cizokrajných květů
dech borovic jen domácích tu vane.
A kdykoli sem vkročím, touže chvílí
roj pochyb mučivých se ztrácí v letu
a šepce ret: O, věřím v Tebe, Pane!