Les černý, krčma k němu krčí se,
teď patrná jen v matném obryse;
jeť pozdě již a noc je tmavá;
dvě okna kryta okenicemi
a ticho uvnitř, jenom chvílemi
sluch lidské hlasy rozeznává.
Teď náhlý výkřik: „Počkej, bestie!“
A za ním druhý: „On ho zabije!“
Již v duchu vrahovu zříš ruku,
mráz probíhá ti tělem, slyšíš už,
jak vražedný by kdosi brousil nůž –
a zase výkřik: „Tu máš, kluku!“
Teď okno kdosi otevřel – a tři
zrak vyjevený muže v krčmě zří,
z nich jeden surovými slovy
svůj zločin velebí – vždy větší hluk;
hle, na stole tam zavražděný kluk
a na něm vrah – král žaludový.