Kačenko má drahá,
plná nůše blaha
z očí Tvých se dívá na mne;
srdce pro Tě bije,
i když to mnou šije,
žerty mé jsou často klamné.
Skáču večer celý,
principál jak velí;
až se děti dusí smíchem,
po hře však se zhusta
roztřesou mně ústa,
pláč můj slýchat nočním tichem.
Proč že, moji milí,
ret můj často kvílí,
k ňadrům proč má klesá hlava?
Kdosi zprávu šíří,
mladém po rytíři
Kačenka že pošilhává.