Vždy myslíval jsem, tatíčku můj drahý,
jak chovati Tě budu ve Tvém stáří;
ach, netušil jsem nikdy, že tak záhy
smrt nelítostná plány moje zmaří,
než oloupí čas vesnu o vděky,
že pochovám Tě, otče, na věky – –
Chtěl s životem jsem pustiti se v boje,
by odpočinula Tvá hlava milá;
však – třikrát běda! – první služba moje
též poslední a nejtruchlejší byla:
když do hrobky, z níž děsný vanul chlad,
jsem vlastní rukou Tebe, otče, klad’ – –