České nivy, proč vás mám tak rád?
V osení se lesknou šperky z rosy,
z něho skřivan písně v modro nosí,
o závod s ním hlaholí
písně dívek na poli;
proto snad vás, nivy, mám tak rád!
Až pak na vás, nivy, padne sníh,
zmlknou vašich pěvců písně všude,
ale zato častěji zas bude
hlahol zvonků slyšeti
u saní, jež poletí
přes umrzlý, zamodralý sníh.
Po vás těkat – jakou rozkoší!
Kdyby mne snad zavál osud v zlosti
do ciziny, kéž jen moje kosti
splynou se svou otčinou,
v lůně vašem spočinou!
Ve vás hrob též mít je rozkoší...