Cepy, české cepy,
už ta vaše sláva
pomalu se třepí,
snad už doklepává.
Otcové vás kdysi
pobíjeli hřeby,
jimiž rudé rysy
vrahům ryli v lebi.
A teď – krok jen krátký,
aby páry síla
z vesnické vás chatky
také vytlačila.
Snad už vnuci mladí
smát se budou dědkům,
do sbírek pak vřadí
k husitským vás předkům.