V té mlze podzimní odletíš jako ptáče
ve jiný kraj, kde neuzřím Tě zimu celou,
kde často srdce Tvoje steskem pozapláče
a oblaží snad kohos upomínkou vřelou.
V té mlze podzimní, kdy babí léto vpřádá
se do smrčin i jedlí s bílou jinovatkou,
v té mlze nezasvitne slunce, které lada
kdys zlatilo nám, a tak mnohou chvíli sladkou.
V té mlze podzimní mne opustíš, ó dítě,
až budu pod lipou, s níž listí opadává,
a marně ač, se přece dívat budu skrytě
v té mlze podzimní, zda kdos mi s bohem dává.