Po druhé kvetly růže v sadě
a opadaly brzo zas,
jich svadlé lístky na zahradě
jeseně věstí smutný čas.
Hle, vánek žlutým listím hrá si,
je uvadlé již nese dál,
a motýl zatím vzpomíná si,
co polibků si s růží vzal.
Ah po letech, až růže v květu
se budou v purpur odívat,
přijď, Julo má, se jenom v letu
na hrob můj prostý podívat.
A jednou z jara do kytice,
až hrob můj bude rozkvétat –
mně svaž dvě růže – nechci více –
jež nechtěla’s mi kdysi dát.