Tvůj obraz mluví: Sedni k mému stolu,
chléb rozlom, nalej vína
a pij.
Sám nezůstaneš. Budete dva spolu,
tvář světa s vámi bude stále jiná
i táž.
S ptačími trilky přihopkuje dítě
a kmotra starost sedne
k vám blíž.
Chléb s vínem ztrpkne. Do pavoučí sítě
čas zapřede vám hlavy, plet vám zšedne
i krev.
K studeným hvězdám daleko je z chladu
zcizené jizby, šerem
zní pláč.
Na hlavu zklamanou, díš, chabé ruce kladu,
proč mučíme se mstivým podvečerem
my dva?
Tvůj obraz, mistře, hovořil tak ke mně,
neb zlobné nitro mísí
v jas tmu.
A přece chtěl bych pocelovat jemně
tvé barvy, které zpívají a křísí
z mlh sen.