Vlčata rostou, chtějí jíst,
ať chlebíček jim krásně odměřují
velmožní chlebodárci.
V doupěti našem písně zní
a časem smích, když heraldická zvěř
korunních zemí vyje v dálce.
Nad Prahou v noci podzimní
baldachýn nebes žlutým světlem září
v sen vlčků pokojný.
Spí blaženě a v jitřní čas
se líně protáhnou a brousí drápy
a cení lačné zuby.
Vlk s vlčicí se usmívá
a někdy počítá a někdy nepočítá,
však vždycky s vlčky zpívá.
Neb smích a zpěv a veselí
snad rádi nevidí, však dosud nezdanili
velmožní chlebodárci.