U vody šumí teskně chorý topol
a kaštany se budí.
A přijde jaro, léto veselé,
o tobě pohovoří přátelé
a zazpívají.
Zahrada mládí tvého nevyčítá,
jen vzpomíná a mlčí.
Jež miloval jsi, trpí. Velký pátek
sterými hřeby protknul srdce matek,
vzdor živí v otcích.
Budiž ti země lehká, mladý druhu,
spíš pod slovanskou hroudou.
V karpatských sosnách vítr náš ti poví,
že u nás doma raší život nový,
že Čechy žijí.