Dům v rozvalinách. Po děravých zdech
se rozlez’ žravý mech
a lišejníků cizopasná cháska.
Na dvoře bují kokotice
a prales kopřiv. Studna otrávená
je napajedlo krys.
A chorá jabloň, bleskem rozražená,
neví, zda kvetla kdys.
V dnech jasných padnou hvízdajíce
stehlíci v rumy. V zářných slunných dnech
ožije oblouk hodin v průčelí,
a po něm rozmarný a veselý
stín času tančí
a recituje vážně nebesům:
Sine sole nihil sum.
Neb vše je maska.