Hle, prapory a hudby
a vojska, vojska, vojska nadějí.
Jdou, společný sen nad hlavami,
jdou ozdobeni květinami
a v jejich tiché dumy
řvou dobří pastýři.
Zrak bloudí, hledá vůdce.
Není jich, jsou jen pořadatelé.
A společný sen nad hlavami,
jdou ozdobeni květinami,
jdou otcové a matky
a děti zdivené.
Štolami věků prošly
naděje pyšné trpělivých mas.
A tvrdé nebe nad hlavami
a tvrdší zemi pod nohami,
tak věčně chodit budem’
muž s mužem, žena s ženou
i děti zdivené.