Hle, stříbrná hvězda
v modřínech tryskla na pokraji lesa.
A zádumčivý večer závoj stáh’
na svět i duše.
Kdes v pustnoucí vile
alt vroucí zpívá. Výsklo ve mně srdce.
Oh, hnědé oči, vlasy rozjiskřené,
vášnivé vlasy!
Jak stisk’ by mi hrdlo
kdos cizí silnou rukou (listí padá)
a do uší mi křičel vysměvačně:
Quijote, amen.