Ztratila prsten v lese,
a hledáme ho dva.
A v jejích očích se třese
hněv, lítost a pomluva.
– Můj prstýnek měl opál
a zapad’ v hluboký mech.
Uzříš-li ty ten opál,
v mechu jej ležet nech.
Je chladný. Studil by tě.
Tak jako srdce mé. –
Dvě velké slzy skrytě
v zrak tryskly jí. Půjdeme?
Světlušky zaplály v mechu
a šerem kmitají.
Ó srdce, kdy najdeme střechu,
kde rádi nás vítají?