Stesk jara zhoustl v letní žár
a voní jasmínem a věnčí akátem
tvé skráně, Praho,
den za dnem kane, boží dar,
do ulic, jimiž okouzleni jdem,
i na tvou řeku, Praho.
Bolestmi korunovaná,
kde vzalas úsměvy a něhu věčných jar,
jimiž dnes kveteš?
Přadena věky snovaná
ti dala zlatohlav protkaný snem,
ten živý je, ne veteš.
Tvůj sen jsem s tebou snil.
I dovol dnes, bych vzpomínaje mrtvých,
kameny tvoje vděčně políbil.