Opona padá. Pojď, ať jásají,
ať pýchou kastovní se muži rdí i ženy,
že našli svého básníka.
Viděla’s oči té, již zavraždil?
Mne ruce morálka, jsou pudy usmířeny.
To není naše tragika.
Ti lidé boulevardů a salonů,
ta noblesse bursovní a vtipní žurnalisti,
ti našli svého básníka.
Pojď, zapomeň jich. Sametovou tmou
již voní akáty a jemně šumí listí.
Vzdech řeky v šeru zaniká.
A naše tragika
v takové noci vysní svého básníka.