Kručinko, já tě pošlapal,
kručinko, drahá duši lidu,
jemuž jsme vnesli do vsí žal
a požáry a smrt a bídu.
Pohledy pyšné snědých žen
mě ještě pohrdáním pálí.
Kam nahlédli jsme do oken,
plamenných očí jsme se báli.
Kručinko svatá, zapomeň,
že noha má tě pošlapala,
a potěš smutná srdce žen,
aby si bolem nezoufala.
Neb my jsme všichni bědný lid
a bratrství je mezi námi.
Kručinko, chtěl bych políbit
a odprosit květ hořce známý.
Za utrpení odprosit,
jež naseli jsme do tvé země,
Neb my jsme všichni bědný lid.
Ta píseň tvá zní věčně ve mně.