Ten žebrák stařičký
s tím vlasem šedivým
věčně tak putuje
tím světem měnivým,
po městech, po vískách,
k chaloupkám v samotě:
kdo je sám chudičký,
rozumí nuzotě.
Po světě po celém,
jenom ne k paláci,
nedajíť chudému
bohatí žebráci.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.