Ach darmo hlavu bolem obtíženou
a lásku darmo kladu ve sna klín;
mé cesty v tmách, můj zrak se v dálce strácí,
ach světlo tam – zde já – neštěstí syn!
Můj darmo pláč; tam, tam jen lesk mě volá,
tam touha má, a běh se nestaví,
tam vznést se chci – však tiše musím tisknout
jen zoufalstvím bol k srdci krvavý!
A tak jsem sám; ověnčen bolu květem,
jejž vzpomínka mi trním propletla,
mé srdce kamen – tak se kladu ke snům –
můj domov pláč – a vlasť má u světla!