Tak krvavá to zář tam na západě,
jak srdce bol, jak povzdech poslední,
jenž pryč odnáší blaho nejsvětější
a ptá se: kdy se zase rozední?
Tak rudý zápal je v tom umírání,
tak bolestná ta smrt je na pohled,
že oko v pláči tmu si jižjiž přeje,
a v přání vzdychá: s bohem! naposled!
Ba s bohem slunce! s bohem ráje mládí!
zrak vyhaslý, a v srdci pal a pal –
to slunce tu, to zítra zas se vrátí,
než slunce mé – jde věčně, věčně dál.