Smutno je mi, zle se mám,
že jsem na tom světě sám,
bez přítele, bez milenky,
beze slova, bez myšlénky,
s bolestí svou sám a sám,
smutno je mi, zle se mám.
Horo, horo vysoká,
a ta bolesť hluboká,
loučil jsem se, třikrát vrátil,
jakbych tu byl jmění stratil,
a ta bolesť hluboká,
jak ta hora vysoká.
Má panenka veselá
za tu horu letěla,
k jihu jako tažné ptáče,
a mé srdce zimou pláče,
a ta láska zemřela, –
má panenka veselá!