Jen řeko na mne nehubuj,
že pravdu jsem ti pověděl,
však já ji v době příznivé
v tvé hloubce tajné uviděl!
Víš, řeko černá, v jasný den
jak tehda s nebes vysoka
ta hvězda spadla velebná
ti do zhoubného hluboka?
A hvězda ta tak velebná,
to svatá hvězda byla má!
mé srdce sebou vzala sic,
však neutonul v hloubce já!
A byl to pád! jak sykotem
se vlny nad ní zavřely!
o tehda, tehda oči mé
ty příšery tvé uzřely! – – –