Aj řeko, řeko hluboká,
však znám tu černou hloubku tvou,
však vím, co světla utíká,
že pekelné to sítě jsou!
A rozestřené schytrale,
jak ďábel by je líčil sám,
však divá řeko – nech mne jen,
sic sítě tvé ti potrhám.
Však nebojím se příšer tvých,
ty slabochy přitáhnou jen,
ve hloubce tvé je duší noc:
a já – já chci mít jasný den!