Den a noc je teprv život celý,
štěstí lidské to a neštěstí,
a ten život duše nebyl krásný,
nepoznal-li nikdy bolestí.
Zdaž ta duše pohřížena v bolu
tak je sama, jak se jí to zdá?
Ne – bol každý sám si léky nese,
a sám v sobě tichne – umírá.
Bol je krásný; a když nejvíc bolí,
tehda duše nejvíc si ho chrání,
zdáť se jí, že na to její hoře
celý svět se soucitem svým sklání! –