Ten mládeneček často tak
a zamyšleně sedává,
má zlatou knihu před sebou,
v ní mnohá drahá postava.
Ty drahých tváří podoby,
jak zlatá kniha vzpomínek,
a každá se svou vzpomínkou
je v chrámu srdce kamínek.
Jsou známé všecky; na rychlo
je obrat ruky pomine,
však zastaví se, zastaví
u tváře v knize jediné.
Co s tím obrázkem jenom má,
že dívá se naň dlouho tak,
až oko se mu skrvaví
a slzami zalije zrak? –