Když tehda večer na nebi
se měsíc v bílé halil mraky,
my po tom prvním polibení
jsme za ním tiché nesli zraky,
a já ti tehda povídal,
že nebude z té lásky mnoho,
že sen je tvoje milování,
a ty se brzo vyspíš z toho!
„Tys,“ řekl jsem, „tak mladičká,
a láska tvá cit přebujarý,
a já se ze snů vyplakal už, –
a cit můj – zkušeností starý:
O nech mě, nech, a zapomeň!“
Však marné prosby moje byly,
ty’s na věčnost mi přísahala, –
však věčnost trvala jen chvíli.
Vždyť jsem už tehda povídal,
že nebude z té lásky mnoho,
můj cit byl mír – sen láska tvoje,
a – už jsi vyspala se z toho!