Ty horká slzo v oku rozplakaném,
proč pálíš tak, proč trápíš vetchou líc?
Já neprosil jsem za tě; proč jsi nespadla mi,
kdy ještě byl jsem, doufal, stratil víc? –
Já byl, – ach byl – ba dávné tomu časy,
já doufal jsem, než teď vše v umírání,
teď nejsem, nedoufám, už vše jsem stratil,
a co mi zbylo? jenom vzpomínání!
A smutné blaho, stokrát oplakané,
a těžká slza, roní-li se v nic!
Ty horká slzo v oku rozplakaném,
proč pálíš tak, proč trápíš vetchou líc?