Smělým letem orel k nebi letí,
k siné výši, křídlem zmohútnělým,
v jinou říši, v jasné světlo pluje,
oko za ním – zrakem skamenělým!
Tak má touha, jak ten orel smělý,
v nedozíramé se dálce strácí,
zrak můj za ní, ach už skamenělý,
až tím letem – srdce dokrvácí.