Mým srdcem podivná se pověsť chvěje,
a tajemně tak cosi šepotá
tam tisíc hlasů živých, sladkozvukých,
a přece tesklivá tam samota.
A v nebi modrém, ve stříbrných hvězdách,
a v měsíci si hledám přítele,
zdaž ty by hlasu tomu rozuměly,
proč srdce v tesknotě je veselé.
A v měsíci se divná pověst chvěje,
a po hvězdách to tajně šepotá
tam tisíc hlasů živých, sladkozvukých,
a přece tesklivo tam, – samota!
A srdce mé se s pověstí tou pojí,
a tisíc zvuků hlasem jediným:
„Toť ona – ona – všude, věčně ona!“
ó tajné zvuky – teď vám rozumím!