Tak těžko je to povědět,
když srdce bolesť cítí zlou,
že spíš by člověk vyplakal
slz tisíc na tu bídu svou,
a dřív by objal celý svět
v svém srdci bídou stísněném,
jen aby mohl zaplakat
na srdci v světě jediném!
Tak těžko je to povědět,
proč ve světě je člověk sám,
že stokrát spíš by rozuměl
celého světa rozbědám;
než kdyby srdcem povědět,
jak cítí, mohl ten svůj žal,
ba věru nad tou povídkou
by celý svět se rozplakal!
Ba svatá věru je to řeč,
co srdce mluví v hloubce své,
a čím víc ji kdo povídá,
tím dál se od ní vzdaluje:
ta nejvíc mluví, mlčí-li,
a nepíše se, nemluví,
však v svaté duchů hodině
se cítí jen a – rozumí!