Ty myšlénko má šílená,
ty zubožila’s hlavu mou!
však ne hlavu, to srdce mé,
však srdce ne – tu duši mou!
Tam v dálce hvězda v zákmitu,
a vůkol vichr, bouře zlá,
a v bouři tu kdo vyhnal mě? –
Ty myšlénko má šílená!
A vítr duje v kotoučích,
a klesá síla, duše má!
„Jen dál, ať život utratíš –“
tos’ ty, myšlénko šílená!
Ba vím to už; ať dojdu jí,
ať stratím hvězdu vzdálenou,
že zhynu v bouři bez konce
pro myšlénku svou šílenou!