Což je ta láska mlaďoučká
tak divotvorné ptáče,
ta na půl vždy se usmívá,
a na půl vždycky pláče.
I když se nejvíc raduje
a nepřeje si více,
tu slzička se namane
a bolem zbarví líce.
A když se zase rozpláče,
až svět se v slzách strácí,
což něco v srdci tajného
jí tichou radosť vrací.
Ba první láska mlaďoučká
jak děcko beze hříchu,
a doby její rozkošné:
ach! doby k pláči – k smíchu! –