Tak ticho vůkol, vážné, svatosvaté
ten boží večer světem rozestřel,
a svět šel spat, tak lhostejně a chladně,
a na svůj oheň uvnitř zapomněl.
Však nespím já! vždyť žhavěji než slunce
mi srdce plá, a nespím, nespím já,
a svět šel spat – však oheň středožhavý
k té svaté lásce vložil v prsa má!