Růže krásná, sestro lásky mojí!
proč tak skláníš smutnou hlavu svou?
horké-li ti slunce hlavu pálí?
čili rosu hledáš stracenou?
Stojím nade smutnou krásou tvojí,
jak jsem z rána v polosnění stál,
bolestnou kdy svaté noci touhu
v slzách červánek ti uspával,
a jak tehda hledám písně. – Marně! –
Mdlý tvůj květ mé lásky neslyší!
Krásná jsi o růže o poledni,
ráno však jsi byla krásnější!