Chráme lásky! proč tvé oko roní
slzy v půdu tady svěcenou?
dobu-li tu hledáš blaženou
a tvé srdce světem bloudí pro ni?
Darmo stesk, ach darmo touha po ní,
vlast-li oplakáváš pohřbenou,
aneb hvězdu z cesty stracenou,
mrtvé bolesť nikdy nedohoní!
„Nevímť já, kde větší bolu váha,
víc-li pro své vlasti neštěstí,
či pro strátu lkám vlastního blaha:
vímť jen, že jsem osiřelé robě,
zrozené, vyrostlé v bolesti,
příteli, já pláču zde – pro obě!“