Srdcem mým tak tajně cos pohrává,
tajně tak, jak vánek v podletí,
jako když se z duše poupěti
v ranním klidu růže propukává.
Mír velebný vůkolí uspává,
jakby ctil to svaté početí,
pro květ když si poupě zaletí
k nebi tam, kde z lůžka slunce vstává.
Oheň tam, a síla ohněm živá
zardí se, a poupě planoucí
v rozkvétání slzou se rozchvívá.
Slza? nač? zda život bolest plodí?
stráta snu? či osud budoucí?
„Lásky svět se v slzách tady rodí!“