Darmo pláčeš dívko o půlnoci,
nevypláčeš obraz blahých dob,
slož své slzy, vystel nevěrnému
zapomněnkou chladný v srdci hrob!
„Darmo – darmo! dvakrát v srdci žije:
byl a není! – dvojí bolesť zlá,
a bych zašla s bolem na kraj světa,
vzpomínka si mě tam vyhledá!“ –
Ba kdy láska v srdci osiřela,
vzpomínka jí přijde vrátit sen;
vidí smrt, tvář růžová jí zbledne,
těšit chtěla – slzy sype jen!
A kdo lásce její bolesť věří?
a kdo ví, že každá slza ta,
kterou vyroní pro štěstí zašlé,
krev je srdce, perla života?