Úzkostlivé, dusné je to
mrtvé ticho pode mrakem,
a to srdce v nejistotě
v rozmýšlení všelijakém.
Ani bouře, ani jasno,
je to smrt? či živobytí?
a to srdce v tichu mrtvém
zdali sebe samo cítí?
O kdyby tak hrom udeřil!
třeba pálil, bude lépe!
jednou spálí – a to srdce
nebude v své bídě slepé.
Milá je ta hromu rána
srdci v trapné nejistotě,
a byť nesla utrpení, –
mluví aspoň o životě!