Po dalekém moři loďka pluje,
k neznámým se béře končinám,
v loďce plavec v dálku se rozhlíží,
důvěrně tak, – a přec v šíru sám.
Nad mořem se nebe mrakem kalí,
pod nebem se moře vichrem dme,
vlny výš a výše, loď se zmítá,
hučí hrom – však plavec klidný je.
Což mu strach? Ta bouře život jeho,
hromu rachot – píseň veselá,
a ten blesk – ó ten ho nepopálí,
horšíť plavec – horší bouři zná.
Slyš však! hrom a blesk – a vlna těžká!
plavče, plavče! důvěřoval’s moc –!
loďka v kusy, plavce vlna nese –
život můj to – plavče! dobrou noc!